ČLÁNKY a RADY

Rady pro začínající

Rady pro začínající

Rady pro začínající


Rozhodli jste se věnovat airsoftu? Vítáme vás v tomto světě :) Na prvním místě by jste si asi měli rozmyslet, jak moc chcete airsoft "dělat", s jakým zaměřením a jakou armádu či složku armády. Také je důležité stanovit vaše finanční možnosti a množství času, který jste schopni obětovat.


Jakmile se rozhodnu, že chci hrát airsoft, vyvstává řada otázek:


1. chci do týmu nebo budu samotář

2. jaká armáda resp. jaké maskáče zvolit

3. jak moc se chci airsoftu věnovat

4. jakou zbraň zvolit

5. na kolik peněz mě to přijde

6. jak se dostanu do týmu


Vezmeme to všechno pěkně popořadě:

1. Tým nebo vlk samotář?

Pokud nejste vyloženě nesnášenlivý typ neschopný spolupráce, potom určitě hurá do týmu. Přináší to s sebou množství výhod. Jako tým znamenáte v boji víc než jednotlivec, máte od koho v začátcích sbírat zkušenosti taktické tak i zkušenosti se zbraněmi. Snáze se dozvíte o AS akcích, kam budete jako tým zváni - těžko bude někdo posílat jednotlivcům maily a informovat je o akcích. Budete mít snazší dopravu na akce. V týmu má většinou vždycky někdo auto anebo když už ne, tak dostanete ve vlaku hromadnou slevu. Ale hlavně - vždycky je vás na všechno víc.



2. Jaká armáda resp. jaké maskáče zvolit?

Časy airsofťáků v teplákových soupravách jsou už snad ty tam. Ona světle modrá teplákovka a červené tepláky neposkytují v přírodě moc velké krytí. Zvolili jste si jednotku podle vašich představ. Důležitý je ještě rok nebo datové období, kterému se chcete věnovat. Můžete dělat moderní US Army, nebo US army - Vietnam a další konflikty, kterých se účastnili. Maskáče a zvolená jednotka spolu úzce souvisí. Máte za vzor US Army - potom vítězí veškeré její maskovací vzory : Woodland, Desert, Tygří pruhy apod. Pokud zvolíte AČR - je to vzor 95., popřípadě starší období - tzv. jehličí. Těmito výčty by jsme mohli pokračovat do aleluja… a je to na další pěkný článek. Takže jste se rozhodli, ať už to je z jakýchkoliv důvodů, pro určitou armádu a její období.

3. Jak moc se chci airsoftu věnovat?

To záleží pouze na vás. Ale kategorie vyznavačů airsoftu se dá dělit zhruba do 4 základních variant.


1) profi military airsoft týmy - věnují se všemu co s military úzce souvisí, taktika, slaňování, maskování, boj zblízka, přesuny, zdravověda, spojařina, výsadková dovednost, potápění, plná výstroj apod. Tito lidé berou airsoft vážně a jako dostupnou simulaci boje.


2) profi airsoft týmy- klasické týmy, které mají maskáče, vyznávají určitou armádu, jsou částečně nebo plně vybaveni a hrají určitou taktiku - ne už tak propracovanou a do reálu zasazenou jako víše zmíněná kategorie.


3) airsoft týmy - klasické týmy, které mají maskáče, nemusí už vyznávat všichni určitou armádu, ale můžou. Mohou být částečně vybaveni a můžou hrát určitou taktiku - ale nemusí.


4) airsoft bandy (kindersáci & jiné nerozl. skupiny) - tyto skupiny se dají charakterizovat slovy nejednotnost (ať už vzhledově, či takticky), chaos a nesystematické hraní (pozn. cca od 10 do 15 let - potom už většinou zapadnou do některé vyšší kategorie).


Zajímavé, že zákony povolený věk držení airsoft zbraně je u nás 18 let. Že?



4. Jakou zbraň zvolit ?

Tak toto je odstavec na víc řádků. Tak jdeme na to. Zvolili jste si tým a podle toho budete nejspíš volit i typ zbraně, kterou daná armáda používá anebo nemusíte, pokud nejste ortodoxní vyznavači militarismu


Na výběr máte:


1. AEG (elekrický pohon zbraně)

2. plynovky (vcelku jasný pohon zbraně - plyn)

3. manuály (mluví samo za sebe - ruční natahování)


Nejméně peněz utratíte za manuální zbraně. V kategorii plynových a AEG zbraní se už pohybujete řádově v rozmezí mezi 8 000 Kč až stropem což je 45 000 Kč (pořizovací cena kulometu nebo nějaké specialitky). Doporučil bych AEG zbraně a to z prostého důvodu. Doma dáte baterky na nabíječku a nemáte další problémy či větší výdaje. Nejlevněji vychází manuály - žádná spotřeba plynu, žádné dobíjení baterií a nízká spotřeba munice.



Sniper - rozbourám vám mýty a sny o ležícím zamaskovaném střelci číhajícím na svou kořist. V airsoftu se hraje na vzdálenosti neodpovídající reálu a nestřílí se klasickým střelivem, takže každý výstřel vás prozradí. Není to jak v reálu, nejdřív je díra v hlavě a až potom se ozve výstřel. Můžete působit na pozici taktického snipera v týmu, kdy chodíte s celým týmem a v případě boje vyhledáváte samostatné cíle. Ne v rámci boje jednotky, ale bokem nebo v pozadí. Pracujete samostaně, nezávisle na jednotce avšak v její blízkosti.


Kulometčík - tak tuhle pozici by si asi rádo zkusilo nejvíce lidí. Ověšený kulometnými pásy to smažíte všude okolo sebe, jako ve filmu. Ale filmy lžou! Airsoftové kulomety jsou "jen" klasické AEG se vzhledem kulometu a navíc jsou dost drahé, takže pokud vám doma přebívá 30 000 Kč, tak jste rozený softkulometčík. Kulomet v týmu budou chtít asi spíše vyznavači militariairsoftu, i když po něm v duch touží asi každý tým.


Střelec - je defakto většina členů týmu. Je to nejrozšířenější pozice. Nejvýhodnější pro vás bude zvolit zbraň schopnou střelby dávkou. Je možná korekce palby oproti manuálním zbraním. Ale pozor, ve světě airsoftu je spousta kropičů, kterým na 2 dny nestačí ani 5000 ks munice - tedy kuliček.


Zkušenější jedinci se vybavují i záložními zbraněmi. Většinou se jedná o pistoli. Ta vám může pomoci v případě zaseknutí se nebo poruchy hlavní zbraně či v případě přebíjení v přestřelce, které by vás životně - herně mohlo ohrozit. Taktéž postup uvnitř budovy je výhodnější, když má první člověk v sestavě pistoli. Tuto taktiku praktikují zejména militaryairsoftsoft týmy. Prvnímu střelci ve skupině totiž umožňuje pistole vyšší pohyblivost v prostoru budovy oproti dlouhé zbrani, taktéž má volnou jednu ruku k manipulaci s taktickým zrcátkem, dýmovnicí, slzným plynem, granátem či dveřmi a dalšími věcmi. Pokud budete fajnšmekři, doporučuji některou plynovou pistoli.

04


5. Co ta všechna sranda stojí ?

Uděláme si takový malý součet.


Maskáče 350 - 2 500 Kč a více pokud budete požadovat nějaké špatně dostupné maskáče, nebo goratexové verze.


Výstroj 800 - 40 000 Kč - široké rozmezí na trhu, dle výrobců a dodvatelů a samozřejmě vašich požadavků.


Zbraň 700 - 20 000 Kč - v závislosti na typu



6. Jak se dostanu do týmu ?

Není nic jednoduššího než si sednout k internetu a dát vyhledávat pojem airsoft, anebo airsoft kluby. Vyskočí na vás stovky odkazů. A pak už stačí jen surfovat a koukat po týmu, který by se mi líbil.

Na závěr

Pamatujte na fair-play hru, (týmy které nepřiznávají nejsou moc oblíbené), nasazené ochranné brýle i na mrtvolišti a u aut. Vždycky se najde totiž magor, který musí testovat svoji zbraň i když z ní už milionkrát vystřelil a nejlíp vždycky střílí do něčeho, od čeho se kule odrážejí - strom, plech, kámen, zeď, zasklené okno apod.

 

 

 

Colt 1911

Jak už název napovídá, byl Colt M1911 přijat do výzbroje právě v roce 1911 a je také známý pod názvem "Government Model". Střílí nábojem .45 ACP (Automatic Colt Pistol). Po modernizaci v roce 1921 je pistole označována jako M1911A1. Kromě důstojníků nebo pilotů vrtulníků ji ve Vietnamu nosili jako osobní zbraň vojáci vyzbrojeni kulometem M60 nebo granátometem M79.

Colt 1911

Náboj.................... .45 ACP
Délka......................216 mm
Délka hlavně............127 mm
Hmotnost..................1106 g
Zásobník...........................7

 

Smith & Wesson .38

Další krátké ruční palné zbraně používané ve Vietnamu byly revolvery S&W ráže .38. A to je asi tak všechno, co jsem k tomu schopen napsat. Zatím jsem nenarazil na žádné upřesnění o jaký model se jednalo, většinou se píše jen o "osmatřicítkách". Nenašel jsem ani žádnou fotografii, ze které by se to dalo poznat. S největší pravděpodobností se jednalo o revolvery Military and Police.

První revolver pro náboj .38 Special vyrobil Smith & Wesson v roce 1902. O tři roky později přišel do výroby Model 1905, který je vlastně ve výrobě dodnes. Model 1905 nese jméno "Military and Police", nebo zkratku M&P, někdy se uvádí, že revolvery byly takto pojmenovány až v roce 1920. Během 2.světové války se revolver vyráběl pod názvem "Victory". V roce 1958 změnil S&W způsob označování revolverů a místo Model 1905 dostal Military and Police označení Model 10. Během dlouhé doby, co je M&P ve výrobě, na něm byly provedeny určité změny, dost často pouze změny kosmetické, jako změny tvaru mušek, kohoutů, rukojetí nebo povrchové úpravy. Revolver měl a má střední rám označovaný jako rám K a vyráběl se s hlavněmi v délce 2 až 6 palců. Jak jsem uvedl, je pro mě zatím těžké určit jaký model byl používán ve Vietnamu, nebo spíš jak starý model. Jestli to byl předválečný a poválečný Model 1905, válečný Victory nebo M10 ze šedesátých let. Nevím ani kdo ho nosil, možná se jednalo o osobní volbu. K vidění je u amerických poradců, nosily ho posádky vrtulníků (ty si mohly jako osobní zbraň mohly vybrat Colt 1911 nebo .38, ale nevím, jestli to tak fungovalo u všech jednotek), pravděpodobně byl i ve výzbroji US Navy a USAF.

S&W .38 M10 M&P*

Náboj............. .38 Special
Délka ...................236 mm
Délka hlavně..........102 mm
Hmotnost....................1 kg
Zásobník.........................6

* Údaje pro Model 10 se čtyřpalcovou hlavní (102 mm), na obrázku je S&W MP s hlavní pětipalcovou.

 Narazil jsem na jediné upřesnění S&W .38. Příslušníci USAF Security Police měli ve výzbroji S&W Model 15 "Combat Masterpiece". Model 15 se začal vyrábět v roce 1957, má také rám K, hlaveň v délce 2 nebo 4 palce a střílí nábojem .38 Special, stejně jako M&P.

Když už je řeč o revolverech Smith & Wesson, zmíním se ještě o jednom neslavně slavném kousku. Existuje dost známý snímek, na kterém během ofenzívy Tet zastřelí jihovietnamský policejní šéf  Nguyen Ngoc Loan důstojníka VC oblečeného v civilu. Nguyen Ngoc Loan pravděpodobně střílí z revolveru S&W M38 "Bodyguard Airweight". Tento revolver je pětiranný, střílí nábojem .38 Special, má menší rám J, dvoupalcovou hlaveň a z obou stran krytý kohoutek. Nebo by to mohl být Model 49 s ocelovým rámem.

Uznávám, že informace o tomto revolveru je dost hyenovitá a šakaloidní, ale přeci jen mi připadala zajímavá. Ještě doplním, že snímek byl pořízen v Saigonu 1.února 1968 a v roce 1969 za něj dostal Eddie Adams Pulitzerovu cenu. Nguyen Ngoc Loan zemřel na rakovinu v roce 1998 v USA.

 

FN Browning

"High Power" Browning High Power, známý také pod označením Model 1935, HP 35 nebo GP 35, začala vyrábět v roce 1935 belgická továrna FN na základě patentu Johna M. Browninga z roku 1927. Pistole byla ve výzbroji mnoha států a v řadě zemích byla také vyráběna, kopírována nebo napodobována. Ve Vietnamu jí měli ve výzbroji Australané a také jí používali příslušníci některých speciálních jednotek (LRRP, MACV-SOG).

Browning "High Power"

Náboj................9 mm Luger
Délka ......................200 mm
Délka hlavně............118 mm
Hmotnost....................885 g
Zásobník..........................13

 

Smith & Wesson Mk22 Mod 0 "Hush Puppy"

Upravený model S&W M39. Hlaveň je prodloužena a opatřena závitem pro našroubování tlumiče. Kvůli tlumiči bylo potřeba zvýšit mušku i hledí. Smith & Wesson "Hush Puppy" používali ve Vietnamu SEALs, do výzbroje byl přijat někdy v roce 1967.

M39

Náboj............9 mm Luger
Délka....................... mm
Délka hlavně............. mm
Hmotnost.................... kg
Zásobník.......................8

 

M1 Garand Garand

M1 byla přijata do výzbroje v roce 1936 a v roce 1940 byla modernizována. Střílí nábojem .30-06 (7,62 x 63 mm). Garand byl oblíbený pro svoji spolehlivost, ale nepříjemné bylo, že neumožňoval dobíjení jednotlivými náboji v přestávkách mezi střelbou. Další nepříjemností bylo vyhazování prázdného rámečku po vystřelení posledního náboje, zvlášť když rámeček dopadl na tvrdý povrch. Ve Vietnamu byla M1 na začátku války používána vojáky ARVN.

M 1

Náboj...............7,62 x 63 mm
Délka.....................1106 mm
Délka hlavně............610 mm
Hmotnost..................4,30 kg
Zásobník............................8
Způsob střelby....................J

 

M1, M2 Carbine

Karabina M1 byla vyrobena v roce 1942. Je to lehká, snadno ovladatelná zbraň, ale s malým dostřelem, protože používá pistolový náboj. Verze M1A1 má pažbičku a sklopnou kovovou ramenní opěrku. V roce 1944 vznikla M2, která umožňuje střílet jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá také zásobník o větší kapacitě a pod hlavní má nálitek pro nasazení bodáku. Na modifikaci M3 je možné namontovat infračervený zaměřovač. Ve Vietnamu tyto karabiny používali někteří vojáci od speciálních nebo polovojenských jednotek.

M1, M2

Náboj..............7,62 x 33 mm
Délka......................904 mm
Délka hlavně............458 mm
Hmotnost..................2,36 kg
Zásobník.............15 nebo 30
Způsob střelby (M1)...........J
Způsob střelby (M2).......J/D
Kadence (M2)...750 ran/min

 

M14

Konstrukce M14 vychází ze starší pušky Garand M1, na rozdíl od ní však střílí dávkou. Díky tomu bylo nutno celou pušku zpevnit, čímž vznikla poměrně těžkopádná a neohrabaná zbraň. V roce 1959 byla přijata do výzbroje, ale její výroba byla ukončena už v roce 1963. Ve Vietnamu ji používali nejvíce vojáci USMC, v počátcích války je k vidění i u vojáků US Army. Zpřesněné pušky M14 s dalekohledem M84 byly používány jako odstřelovačské, další odstřelovačské pušky nesly označení mx21

M14

Náboj................7,62 x 51mm
Délka.....................1120 mm
Délka hlavně............559 mm
Hmotnost..................3,95 kg
Zásobník..........................20
Způsob střelby................J/D
Kadence.............750 ran/min

 

 M16 A1

, XM16E1 Od konce 19.století se vyráběly pušky výkonným nábojem a jejichž ráže byly nejčastěji mezi 7 - 8 mm. Že je používání takového kalibru v moderní válce zbytečné si poprvé američtí pracovníci ve vojenském výzkumu povšimli v padesátých letech. Při práci na návrhu ochranných vest se dotazovali pěšáků se zkušenostmi z korejské války. Dotazovaní uváděli, že ve většině případů stříleli na cíle které byly blíž než 300 metrů. Průzkum také ukázal, že mnoho zranění a zabití bylo způsobeno nemířenou reflexivní střelbou. Tak se zrodila myšlenka na lehkou automatickou pušku malé ráže - projekt SALVO. Projekt SALVO probíhal v letech 1953 - 1957 a po jeho ukončení požádalo Continental Army Command (CONARD) firmy Winchester a Armalite o zkonstruování nových vysokorychlostních pušek ráže .22. Výsledkem byly pušky .224 Lightweight Military Rifle firmy Winchester, klasická puška s dřevěnou pažbou podobná karabině M1 a AR-15 od Armalite.  

M16A1 

Náboj............5,56 x 45 mm
Délka......................986 mm
Délka hlavně............508 mm
Hmotnost...................2,9 kg
Zásobník.....................20/30
Způsob střelby................J/D
Kadence.....700-950ran/min

     

 Jedním z požadavků na novou zbraň bylo i to, aby na 500 metrů prostřelila obě strany ocelové přilby nebo pancíř o síle 3 mm. Konstruktér firmy Armalite Eugen Stoner proto požádal firmu Remington Arms Company o zesílení jejich náboje .222 a vznikl tak náboj .223 Remington (5.56 x 45 mm, původně označovaný jako.222 Remington Special). Firma Armalite, divize Fairchild Engine and Airplane Corporation se snažila používat u svých pušek neželezné slitiny a plasty. Stoner při konstrukci AR-15 vycházel ze svého předchozího modelu AR-10. Tělo závěru z hliníkové slitiny navrhl jako sklápěcí, podobně jako tomu je u FN FAL, i některé další konstrukční prvky byly v minulosti viděny u jiných zbraní - uzamykací mechanismus u pušky Johnson M1941, systém zpětného odběru plynů u švédské pušky Ljungman AG42B, hlaveň a pažba v jedné rovině (omezuje zdvih zbraně při výstřelu) u pušky Harvey T-25.

V roce 1958 byla AR-15 hotová a začalo testování. Armádní představitelé asi nebyli z nové pušky nadšeni. Nejspíš byli toho názoru, že voják by měl být vyzbrojen "pořádnou" puškou a ne nějakou plastovou malorážkou. Při testech se ale vyskytly i problémy. Dešťová voda se dostala do hlavně z jedné AR-15 a hlaveň se při střelbě roztrhla. Stoner proto hlaveň zesílil, ale armádní velení nebylo stejně spokojeno a navrhovalo předělat pušku na náboj ráže .258 (6,35 mm). Náčelník štábu generál Taylor navíc doporučil pokračovat ve výrobě pušky M14. Firma Fairchild ztratila s AR-15 trpělivost a aby se jí vrátila aspoň část nákladů které vložila do vývoje, prodala v prosinci 1959 práva firmě Colt's Patent Firearms Manufacturing Company. V roce 1960 byla firma Armalite reorganizována a Eugen Stoner z ní odešel.

Colt měl samozřejmě zájem prodávat AR-15 a proto oslovil i jiné vojenské činitele. V červnu 1960 zakoupil náčelník štábu USAF Curtis LeMay 8 500 AR-15 jako náhradu za karabiny M1 a M2 používané u Air Force Security Police. Další krok, který se Coltu vyplatil byla s spolupráce s ARPA (Advanced Research Project Agency - Agentura pro projekty pokročilého výzkumu, agentura má "na svědomí" také ARPAnet, předchůdce Internetu), agenturou financovanou z peněz ministerstva obrany zodpovědnou za vývoj nových technologií určených pro vojenské použití. Agentura hledala lehkou pušku pro asijské spojence, kteří jsou menších postav a Colt jí dodal 1 000 pušek AR-15.  V rámci projektu Agile poslala ARPA v roce 1962 pušky do Jižního Vietnamu. Z jihovýchodní Asie přišlo příznivé hodnocení AR-15, byly zabaveny i dokumenty Vietkongu ve kterých varuje před jednotkami vyzbrojenými "černou puškou". Ministr obrany McNamara měl najednou v ruce dva odlišné názory. ARPA favorizovala AR-15, armáda M14. McNamara nařídil provést testy AR-15, M14 a AK-47, nejlépe ze zkoušek vyšla M14, ale nakonec se ukázalo že byla zvýhodněna. V lednu 1963 nařídil ministr McNamara ukončit výrobu M14 a v listopadu 1963 dostal Colt objednávku na 85 000 XM16E1 pro armádu a 19 000 M16 pro USAF. Rozdíl mezi XM16E1 a M16 je v zařízení které umožňuje ručně dorazit závěr v případě jeho nedovření pro nečistoty apod. Zařízení je umístěno na pouzdře závěru za okénkem pro vyhazování nábojnic. Označení XM znamená že se jedná o experimentální model, E1 je označení pro první experimetální úpravu, když je tato úprava přijata jako standart, písmeno X se odstraní a E1 se změní na A1. V červnu 1966 podepsal Colt smoluvu na 840 000 pušek.

Ve Vietnamu ale provázely XM16E1 některé problémy. Stoner konstruoval AR-15 pro náboje plněné střelným prachem označovaným jako IMR (Improved Military Round), který vyhoříval velmi čistě a puška s ním byla velmi spolehlivá. Armáda ale začala používat náboje s výmetnou směsí o jiném složení. V hlavni, komoře i v zařízení pro zpětný odběr plynů se usazoval karbon, který byl příčinou zasekávání zbraně. Puška navíc neměla pochromovanou hlaveň a komoru. Armáda sice vyžadovala aby zbraně pracující v automatickém režimu měly hlaveň a komoru pochromovanou, ale AR-15 měla vyjímku kvůli zlevnění výroby. O pušce se navíc tvrdilo, že nepotřebuje čistit. K odstranění nejvážnějších problémů stačilo vojákům rozdat čištění na zbraně a naučit je s ním zacházet.

Po dalších úpravách byla v únoru 1967 puška přijata jako standartní zbraň a označení bylo změněno na M16A1. Změněno bylo i složení prachové náplně v nábojích .223. M16A1 měla pochromovanou hlaveň a komoru, novou pažbu s prostorem pro uložení čištění, změněn byl i tvar tlumiče ohně (starý tříhrotý tlumič ohně se zachytával o vegetaci apod.) a další úpravy. Jednou drobnou změnou je i vystouplý útvar kolem tlačítka na vyhazování zásobníku (viz. obrázek). Účelem této změny bylo zabránit náhodnému vyhození zásobníku v případě, že se voják puškou o něco opře. M16A1 byly do Vietnamu dopraveny v roce 1968.

Pušky M16 neměli ve výzbroji jen Američané, ale také Jihovietnamci, Jihokorejci nebo Australané. V pozdějším období války (kolem roku 1970) bylo možné vidět i zásobníky na 30 nábojů, jinak se používali zásobníky na 20 nábojů.

 

 XM177E1, XM177E2 Commando

Zkrácená varianta pušky M16 vyvinutá firmou Colt. XM177E1 (Model 609) má oproti M16 hlaveň zkrácenou na polovinu, jiný tvar předpažbí, výsuvnou pažbu a chybí úchyt na bodák. Zkrácením hlavně se snížila přesnost střelby na dlouhé vzdálenosti. Protože se zvětšil úsťový záblesk, má Commando jiný, delší tlumič ohně než ostatní M16.

Další verzí, kterou ve Vietnamu pravděpodobně používali příslušníci USAF Air/Security Police byla GAU-5/A (Model 610). Tento model je vlastně XM177E1, ale bez zařízení na ruční dovření závěru. Jen tak pro zajímavost, USAF Security Police měla tuto zbraň ve výzbroji ještě v 90.letech.

V polovině roku 1968 se začala vyrábět verze XM177E2 (Model 629) s hlavní prodlouženou na 292 mm, měla také delší tlumič ohně - 114 mm, XM177E1 měla tlumič ohně dlouhý 89 mm. Pod delší hlaveň bylo možné podvěsit granátomet XM148 nebo M203. Zkrácené verze byly ve Vietnamu známy jako CAR-15, trochu to působí zmatek, protože označení CAR-15 nesla jedna z předchůdkyň XM177 s modelovým číslem 607.

Protějškem XM177E2 u USAF byla GAU-5/A/A (Model 630), lišila se zase tím, že neměla "doražeč závěru".

XM177E1

Náboj...............5,56 x 45 mm
Délka................711/787 mm
Délka hlavně............254 mm
Hmotnost...................2,9 kg
Zásobník.....................20/30
Způsob střelby................J/D
Kadence......700-800 ran/min

 

Ithaca M37

Opakovací brokovnice se závěrem ovládaným předpažbím (pump actions) vyráběná firmou Ithaca Gun Company. Ve Vietnamu se nepoužívaly pouze Ithacy, ale i jiné typy brokovnic.

Ithaca M-37

Délka .............470-508 mm
Ráže.........................12 mm
Hmotnost......................3 kg
Zásobník.......................5 / 8

 

Savage/Stevens Model 67

Když jsem hledal informace o opakovacích brokovnicích používaných ve Vietnamské válce, narazil jsem většinou na známé typy jako Ithaca Model 37, Mossberg 500, Winchester 1200 a Model 12 nebo Remington 870. Z fotografií jsem znal ale tuto brokovnici, ke které mi chybělo jméno. Horkotěžko jsem jí identifikoval jako Stevens Model 67. Navíc v roce 1920 koupila firmu J. Stevens Arms firma Savage Arms a brokovnice se objevuje i pod jménem Savage Model 67 a aby toho nebylo málo tak i Springield Model 67. Bohužel, znovu zde mohu použít slova Forresta Gumpa, hlavního hrdiny mého oblíbeného filmu: "A to je asi tak všechno, co vám k tomu můžu říct."

Stevens Model 67

Délka ........................? mm
Délka hlavně...........508 mm
Ráže...............................12
Hmotnost......................? kg
Zásobník.........................5 ?

 

XM21

 V roce 1967 začala U.S.Army hledat vhodnou pušku pro své odstřelovače ve Vietnamu. V roce 1969 přijala jako zbraňový systém XM21 zpřesněnou pušku M14 National Match (puška M14 pro národní střelecké soutěže) s dalekohledem Leatherwood 3x-9x ART. V roce 1971 bylo označení změněno na konečné M21.

M21

Náboj................7,62 x 51mm
Délka.....................1120 mm
Délka hlavně............559 mm
Hmotnost..................5,11 kg
Zásobník........................5/20
Způsob střelby....................J

Zpřesněná puška M14 NM je samonabíjecí, na rozdíl od obyčejné M14 je u ní zablokována střelba dávkou. Jsou na ní také použity díly zvyšující její přesnost - upravená hlaveň, spoušť, mířidla aj. Jako ochrana před vlhkem a následným nabobtnáním byla dřevěná pažba impregnovaná epoxydovou pryskyřicí. Puška střílela nábojem pro střelecké soutěže M118.

Jak napovídá označení, zaměřovací dalekohled Leatherwood 3x-9x ART měl měnitelné přiblížení od trojnásobného po devítinásobné. Jedním z požadavků kladených na odstřelovače je odhad vzdálenosti. Jak známo, vystřelený náboj neletí po přímce, ale po balistické křivce. Střelec tedy musí přizpůsobit buď samotné míření nebo mířidla podle vzdálenosti cíle. Leatherwood 3x-9x ART toto ulehčoval, protože měl zabudovaný dálkoměr a navíc byl vybavený balistickou vačkou, která zvedla mířidla do správné elevace pro tu vzdálenost.

Místo zaměřovacího dalekohledu bylo možné použít i noktovizory AN/PVS-1 a AN/PVS-2, na pušku se dal namontovat i tlumič zvuku a výšlehu SS-1 vyráběný firmou Sionics.

 

M40

 Vojenská verze lovecké pušky Remington 700-40, používaná odstřelovači USMC. Zbraň nemá žádná mechanická mířidla, jako zaměřovací dalekohled se používal Redfield AccuRange 3x-9x s měnitelným zvětšením od trojnásobného po devítinásobné. První pušky M40 dorazily do Vietnamu na jaře 1967.

Od osmdesátých let používá Námořní pěchota pušky M40A1 s pažbou ze skelných vláken a zaměřovačem Unertl s desetinásobným zvětšením.

M40

Náboj...............7,62 x 51 mm
Délka.....................1055 mm
Délka hlavně............610 mm
Hmotnost..................4,57 kg
Zásobník............................5
Způsob střelby....................J

 

Thompson M1

Thompson M1 vychází ze známého gangsterského modelu s pažbičkou (Thompson 1921), který byl dále modernizován (Thompson 1928). V letech druhé světové války bylo potřeba zlevnit a zjednodušit výrobu, proto vznikl M1. Hlavní odlišností byla změna závěru z částečně uzamčeného na neuzamčený. Pozdější verze měla pevný zápalník v čele závěru a pevné dioptrické hledí. Tato verze se označuje jako M1A1.

Thompson M1

Náboj.................... .45 ACP
Délka......................811 mm
Délka hlavně...........267 mm
Hmotnost.................4,75 kg
Zásobník....................20, 30
Způsob střelby...............J/D
Kadence............700 ran/min

 

M3 Greasegun

M3 byl vyvinutý za druhé světové války jako levná a jednoduchá náhrada za Thompsona. Většina součástek byla vyráběna lisováním. Kryt na otvoru pro vyhazování nábojnic musel být při střelbě otevřen, v zavřené poloze sloužil zároveň jako pojistka. Verze M3A1 byla ještě víc zjednodušena - zmizel napínací mechanismus. V závěru byl otvor pro prst, kterým se natahoval dozadu. Ve Vietnamu ho na počátku války používali někteří Američané, nosili ho také příslušníci nepravidelných nebo polovojenských jednotek.

M3A1

Náboj.................... .45 ACP
Délka ...............757/579 mm
Délka hlavně............203 mm
Hmotnost....................3,7 kg
Zásobník...........................30
Způsob střelby...................D
Kadence.............400 ran/min

 

 Kulsprutpistole M 45 Carl Gustav

Výroba tohoto švédského samopalu začala v roce 1945. V Egyptě se vyrábí v licenci pod názvem "Port Said". US Special Forces používaly ve Vietnamu přepracovanou verzi s pevným tlumičem místo běžné hlavně.

M 45

Náboj...............9 mm Luger
Délka s pažbou........608 mm
Délka bez pažby......552 mm
Délka hlavně...........213 mm
Hmotnost...................3,9 kg
Zásobník.........................36
Způsob střelby...............J/D
Kadence............600 ran/min

 

Beretta mod.12

Samopal vznikl koncem padesátých let a jeho konstruktérem je Domenico Salza. Je vyroben převážně z kovových výlisků. Závěr samopalu obklopuje hlaveň, díky tomu vznikla krátká zbraň s dostatečně dlouhou hlavní. Má sklopnou kovovou ramenní opěrku.

Jediné obrázky, na kterých je Beretta vidět, jsou z velvyslanectví USA. Po jeho přepadení za TET ofenzívy se s ní potuluje po zahradě maník v černých kalhotech.

Beretta mod. 12

Náboj.....................9 mm Luger
Délka...................416 / 645 mm
Délka hlavně................200 mm
Hmotnost........................3,0 kg
Zásobník......................20,30,40
Způsob střelby.....................J/D
Kadence.................550 ran/min

 

Sterling L3A1

Konstrukčně jednoduchý samopal L2 byl používán již na sklonku 2.světové války. Ve zbrojním závodě Sterling Engineering Co. ho vyvinul tým G.W.Patcheta, proto se někdy používá i označení Patchet. Podobně jako jeho předchůdce stengun je L2 kompaktní samopal se zásobníkem umístěným na straně. Kovová ramenní opěrka je sklopná. Po několika úpravách byl L2 formálně přijat do výzbroje britské armády v roce 1954.

L34A1 je tichá verze samopalu L2A3. Plášť tlumiče překrývá plášť hlavně, celá zbraň je asi o 15 cm delší než L2A3. Jak můžete vidět na obrázku, ve Vietnamu používali L34A1 příslušníci australských SAS.

Sterling L34A1

Náboj...........9 mm Parabellum
Délka ...............864 (660) mm
Délka hlavně...............198 mm
Hmotnost......................3,6 kg
Zásobník............................ 34
Způsob střelby...................J/D
Kadence...............550 ran/min

 

 

mk23 mod.0.

Mk23 mod.0

Náboj...............5,56 x 45 mm
Délka.......................911 mm
Délka hlavně............422 mm
Hmotnost....................5,3 kg
Způsob střelby...................D
Kadence.....700-1000 ran/min

Celý zbraňový systém obsahuje asi 16 částí, které jsou navzájem zaměnitelné. Z těchto šestnácti částí je možné sestavit uvedené konfigurace. Na obrázku je několik částí – spoušťový mechanismus, pistolová pažbička a především základní tělo zbraně se závěrem a uzamykacím mechanismem. Trubka není hlaveň, ale je součástí systému sloužícího k opětovnému nabití zbraně. Samotný kanálek pro zpětný odběr plynů je součástí hlavně a hlaveň se montuje až pod tuto trubku pro zpětný odvod plynů.

 Jak jsem uvedl, SWS 63A je vlastně velká skládačka. Když k základu na obrázku přidáte hlaveň, před spoušťový mechanismus objímku na zásobník, zásobník, pažbu, předpažbí a mířidla, dostanete útočnou pušku, popř. karabinu. Další konfigurace používají stejné základní tělo zbraně, ale tento základ je otočený "vzhůru nohama", takže plynový kanálek je pod hlavní. Puška a karabina mají otvor na vyhazování prázdných nábojnic na pravé straně, tak jak je to obvyklé. Protože je základní tělo zbraně otočené, další konfigurace mají tento otvor na levé straně. Spoušťový mechanismus se dá přidělat zespodu i zvrchu, je tedy přidělaný zase dole, tak jak má být. Všechny další konfigurace mají podobu kulometů. Automatická puška (Stoner 63A Automatic Rifle) je nabíjená zásobníkem umístěným na zbrani, podobně jako tomu bylo u kulometu vz.26 nebo jeho britské obdoby Bren. Pevně montovaný kulomet pro vozidla má úpravu pro dálkové odpalování pomocí elektřiny. Univerzální kulomet Stoner 63A Medium MG má pod sebou trojnožku. A konečně se dostávám i ke zbraním, které byly používány ve Vietnamu.

Obě zbraně používaly ve Vietnamu jednotky SEAL. První byl lehký kulomet Stoner 63A LMG (Light Machinegun). Pro snadnou výměnu byla hlaveň opatřená rukojetí, obsluha nemusela používat azbestové rukavice jako tomu bylo u M60. Kulomet byl nabíjený z levé strany, kde byl i otvor pro vyhazování nábojnic. Někdy se stávalo, že se prázdná nábojnice odrazila zpět do otvoru pro vyhazování nábojnic. Kvůli těmto problémům bylo nabíjení předěláno na pravou stranu. Ke kulometu bylo možné připnout dvojnožku, ta se dala připnout i pod útočnou pušku, karabinu i automatickou pušku.

V roce 1969 předalo námořnictvo výrobci Stoneru 63A, firmě Cadillac Gage Corp., požadavek na upravení kulometu na lehkou podpůrnou zbraň pro potřeby SEAL ve Vietnamu. Hlavním požadavkem bylo zkrácení a odlehčení. Ještě v roce 1969 dodala firma zbraň Stoner 63A Commando, u Navy označované jako Mk23 mod.0. Celá zbraň a především hlaveň byla zkrácena přibližně o 12 cm a na hlavni není rukojeť pro výměnu. Zkrácená hlaveň sebou nesla jeden problém a tím byl kanálek pro zpětný odběr plynů umístěný příliš blízko ústí hlavně. To způsobovalo problémy především když se tam dostala nečistota, chyběl tlak plynu potřebný k opětovnému nabití zbraně. Náboje byly umístěny v bubnu na 150 nábojů a zbraň byla nabíjená zleva, nebo ve schránce na 100 nábojů a potom přicházel pás s náboji z pravé strany. A protože je stoner taková skládačka, je možné je vidět různě sestavené. Jednou nabíjené zleva, podruhé zprava, někdy s dlouhou hlavní, jindy s krátkou nebo třeba i bez pažby. U stoneru bylo možné měnit rychlost střelby pomocí jezdce na trubici pro zpětný odběr plynů. Jezdec měl tři polohy a umožňoval střelbu od 700 do 1000 ran za minutu.

 

 M60

Standarní kulomet amerických ozbrojených sil ve výzbroji od roku 1958. Vznikl jako náhrada za kulomet   M1919a M1918 BAR (Browning Automatic Rifle). Je vybaven vyměnitelnou hlavní, hlaveň by se měla měnit po 100 výstřelech. Byl používán na vozidlech (např. M15 M113atd), upravenou verzí (M60C a M60D) byly vyzbrojeny vrtulníky i letadla (OV-10 Bronco.

M60

Náboj...............7,62 x 51mm
Délka....................1105 mm
Délka hlavně...........560 mm
Hmotnost.................11,5 kg
Způsob střelby..................D
Kadence............600 ran/min

 

Browning M1919 caliber

 .30 Kulomet M1919 vznikl po první světové válce. Modifikace M1919A4 pochází z poloviny třicátých let a stala se standartní zbraní pro všechny druhy vojsk. Ve výzbroji ho v šedesátých letech nahradil kulomet M60. Ve Vietnamu byl používán hlavně příslušníky polovojenských jednotek nebo na vozidlech či plavidlech.

M1919 A4

Náboj.........................30-06
Délka....................1041 mm
Délka hlavně...........610 mm
Hmotnost...................14, kg
Kadence............500 ran/min

 

 Browning M2 HB caliber .50

Těžký kulomet Browning M2 HB je od třicátých let standartní zbraní ve výzbroji tanků a ostatních, nejen obrněných, vozidel. Označení "HB" se vztahuje k použité silnostěnné hlavni (Heavy Barrel).

M2

Náboj..............12,7 x 93 mm
Délka....................1653 mm
Délka hlavně.........1143 mm
Hmotnost....................38 kg
Kadence............500 ran/min

 

M79 Granátomet ¨

M79 ráže 40 mm zvaný "Thumper" nebo "Blooper" byl zaveden do výzbroje počátkem 60.let. Byl používán na vzdálenosti od 50 do 400 metrů a ideálně tím vykrýval prostor mezi hodem granátu a střelbou z minometu. Od roku 1967 byl M79 nahrazován granátometem XM148 a definitivně pak od roku 1969 granátometem M203. Tyto granátomety byly používány v kombinaci s M16 a pomáhaly tak zachovat palebnou sílu družstva, střelec s M79 byl obvykle vyzbrojen pouze pistolí Colt 1911 Granátů ráže 40 mm existuje několik typů, kromě fragmentačního jsou to kouřový, se slzným plynem CS, světlice, s flešetkami nebo brokový.

M79

Délka.....................737 mm
Délka hlavně............355 mm
Hmotnost......................3 kg

 

 Tento experimentální granátomet vznikl v kalifornském China Lake Naval Surface Warfare někdy v roce 1968. Opakovací granátomet se systémem pump action má pod hlavní zásobník na 4 granáty. Ve Vietnamu ho pravděpodobně testovaly jednotky SEAL. Vyrobeno bylo 20 - 30 kusů. Nepodařilo se mi najít žádné označení granátometu.

 

Ráže.......................40 mm
Délka..............................?
Délka hlavně....................?
Hmotnost.........................?

 

XM148

Kolem XM148 jsem měl dobrý zmatek. Že něco jako XM148 vůbec existuje jsem poprvé viděl asi ve Squadron Signalu "US Infantry - Vietnam". Tam je jako M148 popsána kombinace M16 + M79 (s vyobrazením M16 + M203). Další zmýlená, která neplatí, je v knize Daniela Kamase "Válka ve Vietnamu 1964 - 1975". Tady je jako XM148 uvedena kombinace M16A1 s podvěšeným granátometem M203 (opět s vyobrazením M16 + M203). Na fotkách s XM148 je ovšem vidět granátomet s rukojetí. Při shánění informací o XM148 jsem narazil na manuál ze srpna 1966 Operation, Maintenance, Repair and Replacement Parts. Rifle, 5.56-mm, M16; Rifle, 5.56-mm, XM16E1, and Launcher, Grenade, 40-mm, XM148 .Označení XM148 tedy patří pouze granátometu. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit, jakým způsobem se XM148 k pušce připojuje a jestli musí mít puška nějakou úpravu.

XM148 byl dán do výzbroje někdy kolem roku 1967. Kombinace M16 + XM148 pomohla zachovat palebnou sílu družstva. Pokud byl voják vyzbrojen granátometem M79, nesl už jen pistoli Colt 1911. O něco později byl XM148 nahražen granátometem M203.

XM148

Ráže.....................40 mm
Délka ...............419 mm ?
Délka hlavně......254 mm ?
Hmotnost..............1,3 kg ?

 

XM174

Automatický granátomet XM174 vyráběla firma Aerojet Ordnance Manufacturing Company někdy od poloviny 60.let, ve Vietnamu se objevil někdy kolem roku 1968.

Používaly ho jednotky U.S.Army, USAF a USMC. U armády to byla Military Police, u USAF pak jednotky Security/Air Police, snímek dole je ale od další jednotky USAF, vrtulníkové 20.SOS. U USMC ho měla používat pěchota, nevím ale jestli pravidelné jednotky, já jsem na něj "narazil" u jednotek CAP.

Granátomet byl obvykle umístěn na trojnožce nebo na vozidlech (např. M706), dal se ale nosit i na popruhu přes rameno (tak ho měly nosit u USMC). Do granátometu se "ládovaly" stejné granáty jako do M79, munice byla v zásobníku na 12 granátů.

XM174

Náboj.................40 x 46 mm
Délka....................712 mm ?
Hmotnost..................7,25 kg
Zásobník..........................12

 

M203

 Granátomet M203 se dal dvěma šrouby připojit k jakékoliv pušce M-16. Sklápěcí mířidla nahoře na předpažbí jsou od 50 do 250 metrů, na "držadlo" se dá připevnit hledí s kvadrantovou stupnicí s nastavením od 50 do 450 metrů, ale na žádné fotce z Vietnamu jsem toto hledí neviděl.

M-203

Ráže.........................40 mm
Délka......................394 mm
Délka hlavně............305 mm
Hmotnost..................1,35 kg

 

Tokarev TT

Výroba Tokarevu TT (nebo také pistole TT vzor 1930 - TT znamená Tula,Tokarev) začala právě v roce 1930. Pistole vyráběné po válce mají na pouzdru závěru jemné rýhování místo svislých žlábků. Po druhé světové válce byly tokarevy vyváženy do spřátelených zemí.

Tokarev TT

Náboj............7,62 x 25 mm TT
        .............7,63 mm Mauser
Délka.........................196 mm
Délka hlavně..............114 mm
Hmotnost......................840 g
Zásobník...................8 nábojů

 

Mosin-Nagant

Dlouhá verze této pušky byla přijata v Rusku do výzbroje již v roce 1891. Ve výzbroji zůstala až do druhé světové války, kdy ji nahradila karabina vzor 1938. Pušky ruského konstruktéra S. I. Mosina používala hlavně severovietnamská domobrana, alei severovietnamští odstřelovači. Ti používali zbraně vybavené optickými mířidly, tyto sniperské pušky používali odstřelovači Rudé armády ve druhé světové válce.

Mosin-Nagant vzor 1938

Náboj..............7,62 x 54 mm
Délka...................1 020 mm
Délka hlavně...........512 mm
Hmotnost.................3,45 kg
Zásobník...........................5

 

Simonov SKS-45

Karabina Simonov SKS (Samozarjadnyj Karabin Simonova) vznikala v letech 2.světové války pro tehdy nový náboj 7,92 x 39 mm. Do výzbroje se dostala po 2.světové válce, u prvosledových jednotek ji rychle vystřídal Kalašnikov AK-47. SKS je prý velmi dobrá zbraň, přesnější než AK-47. Byla vyráběna i v jiných zemích, např. v Jugoslávii (puška M59/66), NDR (Karabiner-S), KLDR (karabina Typ 63) nebo v Číně (samonabíjecí karabina Typ 56). Celkem bylo vyrobeno asi 15 milionů karabin SKS.

Simonov SKS

Náboj...............7,62 x 39 mm
Délka.....................1122 mm
Délka hlavně............520 mm
Hmotnost..................3,86 kg
Zásobník..........................10

 

Kalašnikov AK-47

Avtomat Kalašnikova (AK) je jedna z nejoblíbenějších a zároveň nejrozšířenějších útočných pušek. Konstruktér M.T.Kalašnikov se nechal inspirovat prapředkem všech útočných pušek, německým MP 43 neboli Sturmgewehr 44. V Sovětském svazu byl AK-47 zaveden do výzbroje v roce 1951. Kalašnikov je vyráběn v řadě dalších zemích a pro další konstrukce se stal vzorem. Nemohl chybět nikde tam, kde probíhal "národně osvobozenecký boj" (a také se prostřílel až na vlajku Mosambiku). Ve Vietnamu se používaly také čínské kopie označované jako Typ 59, většina z nich se dá poznat podle sklopného bodáku. AK-47 používali i Američané (a také třeba Australané), zvláště od speciálních jednotek. Do vrtulníků ho nosili také někteří pátrači, protože byl kratší než M-16. Podle některých nemohlo komunisty nic naštvat víc, než to, když na ně stříleli jejich vlastní zbraní. AK-47 je spolehlivá zbraň se snadnou údržbou.

AK-47

Náboj................7,62 x 39 mm
Délka........................870 mm
Délka hlavně..............414 mm
Hmotnost......................3,8 kg
Zásobník............................30
Způsob střelby...................J/D
Rychlost střelby.....600 ran/min

 

MAT 49

Komunisté měli ve výzbroji kopii francouzkého samopalu MAT 49. Od francouzkého originálu se lišil prodlouženou hlavní a použitým nábojem 7,62 mm TT. MAT 49 má drátěnou výsuvnou ramenní opěrku, objímku pro zásobník lze v přepravní poloze sklopit dopředu. Na zadní pažbičce je automatická pojistka.

MAT 49*

Náboj..............7,62 mm TT
Délka..............660/404 mm
Délka hlavně..........228 mm
Hmotnost................3,64 kg
Zásobník........................32
Způsob střelby.................D
Kadence...........600 ran/min

 

Sudajev PPS-43

Samopal Sudajev vzor 1943 získal pověst nejlepšího sovětského samopalu druhé světové války. Kromě dřevěné pažbičky je celý zhotoven z kovu. Přesto bylo množství kovu potřebného na výrobu jednoho kusu dvakrát menší než u PPŠ-41. Šetření materiálem bylo na místě, výroba samopalu započala už v roce 1942 v obklíčeném Leningradu. Po válce ho Sovětský svaz dodával svým spojencům, v hojném počtu byl používán v Číně a Koreji. V Číně byl samopal také vyráběn pod názvem Typ 43.

Sudajev PPS-43

Náboj..............7,62 mm TT
Délka..............820/615 mm
Délka hlavně..........255 mm
Hmotnost................3,04 kg
Zásobník........................35
Způsob střelby................D
Kadence..........700 ran/min

 

 Špagin PPŠ-41

Snad nejznámější ruský samopal z druhé světové války. Pokud máte ve městě sochu sovětských osvoboditelů nebo partyzánů (už asi ne), určitě mají v rukou "pepešku". Vyrábět se začal na začátku války a do konce výroby v roce 1947 bylo vyrobeno 5 miliónů kusů. Náboje mohly být ve schránkovém zásobníku na 35 nábojů nebo v bubnovém na 71 nábojů. Charakteristické zakončení pláště hlavně (seříznutý konec pláště byl zakryt destičkou s otvorem pro průchod nábojů) sloužil jako kompenzátor a brzda zpětného rázu. Špagin byl také pod názvem Typ 50 vyráběn v Číně a odtud je do Vietnamu kousek.

PPŠ-41

Náboj................7,62 mm TT
Délka......................843 mm
Délka hlavně...........269 mm
Hmotnost.................3,63 kg
Zásobník.....................35/71
Způsob střelby................J/D
Kadence............900 ran/min

 

K 50M

I když to na první pohled není patrné, K 50M je vietnamskou modifikací sovětského Špagina PPŠ-41, nebo spíše jeho čínské kopie Typ 50. Plášť hlavně je zkrácený, místo dřevěné pažby má K 50M drátěnou výsuvnou ramenní

Žádné komentáře
 
© Desing by Dark WolF - Petr Kučera 2008 / 2010 S.G.I